ACCES: Poradna EZS - Základní informace o detektorech

Základní informace o detektorech

Nejjednodušším snímačem je magnetický kontakt pro kontrolu uzavření dveří nebo oken. Skládá se z permanentního magnetu, zataveného zpravidla do plastového výlisku a nalepeného na dveřích nebo na okně, a z jazýčkového relé v plastovém výlisku, které se umístí na rám okna nebo dveří, případně zavrtaného do rámu dveří nebo okna. Dražší magnetické kontakty využívají polarizace magnetického pole k tomu, aby je nebylo možné zablokovat například přiložením cizího magnetu.

Kontakt na vstupních dveřích je pro elektronický zabezpečovací systém velice důležitý, ačkoliv se to na první pohled nezdá. Když totiž dveře otevřete, začne řídící ústředna odpočítávat vstupní čas, během kterého musíte zabezpečovací systém vypnout, a zároveň se tím nastaví zpoždění na detektoru pohybu, který střeží prostory mezi dveřmi a ovládací klávesnicí. Pokud je zjištěn pohyb v tomto prostoru a vstupní dveře nejsou otevřeny, je poplach vyhlášen okamžitě.

Dále se magnetický kontakt na vstupních dveřích využívá při odchodu, kdy máte nastavený nějaký čas, během kterého musíte opustit střežený prostor. Každá bezpečnostní ústředna řady DSC Power může být naprogramována tak, že pokud odejdete ještě před ukončením odchodového zpoždění, uzavření vstupních dveří čas pro odchod zkrátí a zabezpečovací systém se zapne 5 vteřin po uzavření dveří.

Při využívání režimu DOMA (částečné střežení při pobytu osob v objektu, třeba v noci) se podle detektoru na vstupních dveřích ústředna rozhoduje, v jakém režimu bude hlídat.

Nejpoužívanějšími detektory pohybu jsou pasivní infračervené detektory, označované jako PIR, například DSC Encore EC-301.

Tyto detektory pohybu využívají skutečnosti, že každé těleso s určitou teplotou vyzařuje vlnění v infračerveném pásmu, které odpovídá teplotě tělesa. Snímací prvek zaznamenává změny záření, které na něj dopadá, a elektronika detektoru pak tyto změny vyhodnotí a případně vyvolá poplach.

PIR detektor pohybu by tedy měl být umístěn tak, aby co nejlépe pokrýval chráněnou plochu. Přitom by neměl být zaměřen na skla, okna, zrcadla a další lesklé plochy, které by mohly odrazit sluneční paprsky do detektoru, neměl by být umístěn v místech s proudícím vzduchem, u zdrojů vodních a olejových par a v místech kam dopadá přímé nebo odražené sluneční světlo. Navíc by předpokládaný směr pohybu narušitele neměl směřovat k nebo od detektoru, ale napříč.

Splnit všechny tyto požadavky je často nemožné. Například v kuchyni bude detektor většinou buď u zdroje vodních par (sporák), nebo bude mít v zorném poli okno. Ale vždy je nutné se snažit o to, aby byly instalační podmínky splněny co možná nejlépe.

Další používané detektory pohybu pracují na principu radaru. Zjednodušeně řečeno vysílají signál o určité frekvenci a přijímají jeho odraz od stěn sledovaného prostoru. Pokud dojde k odchylce frekvence, je vyhlášen poplach.
Jsou to buď detektory ultrazvukové, které pracují nad pásmem slyšitelným pro člověka, ale některá zvířata je slyšet mohou, nebo detektory mikrovlnné. Ultrazvukové detektory se nesmí instalovat za závěsy, nad topná tělesa, v blízkosti zdrojů zvuku se širokým kmitočtovým spektrem (třeba blízko telefonu) a podobně.
Mikrovlnné detektory pracují v pásmu 1 až 10GHz a protože mikrovlny pronikají například sklem, tenkými stěnami a podobně, může dojít při nevhodné montáži k aktivaci detektoru i při pohybu mimo střežený prostor.
U obou detektorů nemůže být v jednom střeženém prostoru použito více detektorů, pokud nejsou vzájemně synchronizovány, nebo nepracují-li mikrovlnné detektory na různých frekvencích.
U obou typů detektorů by měl být pravděpodobný směr pohybu narušitele k detektoru nebo od detektoru.

Do obzvláště komplikovaných prostředí s vysokou mírou rušivých vlivů se pak používají detektory, které kombinují funkci PIR detektoru a mikrovlnného detektoru pohybu a vzájemné porovnávání poplachů na obou částech detektoru eliminuje různé rušivé faktory ve střeženém prostoru.

Ideální je, pokud již při návrhu bezpečnostního systému máte představu, jak bude v místnostech rozmístěn nábytek. Pak se vám nestane, že zrovna tam, kde je na zdi umístěn detektor pohybu, chcete postavit rohovou skříň až ke stropu.

U nejrozšířenějších infrapasivních detektorů pohybu je vždy nutné brát v úvahu, že nevidíte-li vy detektor, nevidí ani detektor vás! Je tedy velice nevhodné před detektor pohybu umístit třeba vázu, sochu, květinu anebo pověsit si na detektor slaměný klobouk jako ozdobu (i to bohužel skutečný příklad z praxe).

I detektory rozbití skla změnily design a způsob práce. Místo piezosnímačů lepených na okenní tabulky se nyní používají prostorové zvukové detektory, které vyhodnocují signály ze snímacího mikrofonu, posuzují vysokofrekvenční vlny vzniklé rozbitím skla, nízkofrekvenční vlny vzniklé nárazem na sklo a další parametry, podle kterých vyhodnocují, zda vám upadla na zem sklenička, nebo zda opravdu někdo rozbil okenní tabuli a je potřeba vyhlásit poplach.
Pro správnou volbu detektoru destrukce skla je nutné vědět, zda budou na střežených sklech instalovány bezpečností nebo protisluneční fólie.

Poradna

Základní informace o detektorech

Kam se ještě podívat

Zabezpečovací systémy

O firmě

Zajímavé odkazy